Перейти до вмісту

Користувач:Serafym28/Operace ''Zapad"

Матеріал з Вікіпедії — вільної енциклопедії.
Fotografie deportace civilních obyvatel pod ozbrojeným dohledem.

Оperace „Západ“ (rus. Операция „Запад“) byla represivní akcí vlády SSSR proti UPA, která zahrnovala nejrozsáhlejší nucenou deportaci obyvatelstva Západní Ukrajiny (s výjimkou Zakarpatska), provedenou dne 21. října 1947.[1]

Operace „Západ“

[ред. | ред. код]

Jedním z hlavních cílů operace bylo potlačení ukrajinského osvobozeneckého hnutí v Západní Ukrajině, zejména činnosti Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a osob, které ji podporovaly či jí sympatizovaly.Během jediného dne bylo ze Západní Ukrajiny deportováno přes 78 tisíc lidí do Kazachstánu[2] a odlehlých oblastí Sibiře. K deportaci byli určeni členové rodin příslušníků OUN a povstalců podle předem sestavených seznamů. Nešlo o jedinou, ale o největší deportaci provedenou v Západní Ukrajině. Celkem bylo v průběhu 40. a na počátku 50. let 20. století násilně odsunuto ze Západní Ukrajiny 203 tisíc osob[1]. Většina z nich skončila v Kazachstánu. Tato tragická epizoda se odehrála paralelně s operací „Visla“, kterou v roce 1947 provedl polský komunistický režim. Cílem této akce bylo rozptýlení a násilná asimilace ukrajinského obyvatelstva v Polsku prostřednictvím nuceného přesunu více než 140 tisíc lidí[1] z jejich rodné země na severní a západní území Polska. Obě operace, „Západ“ a „Visla“, byly součástí širší strategie sovětského bloku, která měla za cíl zlikvidovat ukrajinskou identitu a oslabit osvobozenecké hnutí. Tyto násilné deportace zanechaly hluboké jizvy v osudech ukrajinského národa a dodnes jsou symbolem represí totalitních režimů. Na začátku roku 2023 Ministerstvo vnitra Ukrajiny zrušilo označení "pro služební potřebu" z archivních dokumentů týkajících se masových deportací obyvatel západní Ukrajiny sovětskou vládou v 40. a 50. letech 20. století.

Průběh operace

[ред. | ред. код]

Operace „Západ“ byla pečlivě naplánována a prováděna s vysokou úrovní tajnosti. Podle pokynů byly místní stranické orgány a jednotky MGB informovány o její realizaci pouze 2–3[3] dny před začátkem operace, což zvýšilo efektivitu jejího provádění. Proto se mnozí vykonavatelé dozvěděli o úkolu až při jeho vykonávání.

Ráno 21. října 1947 začalo pro většinu regionů intenzivními prohlídkami a zatýkáním. Nejaktivnější byli operativci v západních oblastech, jako byly Lvovská a Volyňská oblast. Ve Lvově zahájily speciální jednotky svou činnost ve 2 hodiny ráno. Vtrhly do domů v Rávě-Ruské, Žovkve, Buzku, Gorodku a Javorivu, prováděly masová zatýkání a deportace místních obyvatel. Tyto akce pokračovaly až do rána[4].

Na západě země byly také značné obtíže způsobené povětrnostními podmínkami. Ve Stanislavské a Černivetské oblasti silná vichřice a sněhové závěje způsobily problémy při sběru lidí pro deportaci. Sněhová pokrývka dosahovala výšky až dvou metrů, což přinutilo operativce použít obrněnou techniku a tanky k pohybu v těžkých podmínkách[5]. I přes tyto obtíže byli operativci nuceni odložit některé fáze deportace o několik dní, například v Černivetské oblasti byl transport zahájen až 23. října.

Nicméně v jiných regionech, jako byla Rovnínská oblast, probíhala operace mnohem rychleji. Za pouhé 3–4[6] hodiny bylo shromážděno potřebné množství lidí a transportováni na sběrná místa. Díky vysoké organizovanosti a zapojení velkého počtu sil byla operace úspěšná a většina deportovaných byla dopravená na sběrná místa před setměním.

Navzdory obtížím probíhal transport lidí, kteří byli odvezeni v nákladních vagonech, podle plánu, a to z 87 železničních stanic[6]. První vlak s deportovanými vyrazil do Tomské oblasti 22. října v 6:38. Celý proces trval do 26. října, kdy poslední vlak opustil stanici a zamířil do východních oblastí SSSR.

Na fotografii je zobrazen dokument o odmítnutí návratu na rodné místo s hrozbou trestní odpovědnosti.

Podle oficiálních údajů sovětských bezpečnostních složek bylo deportováno více než 77 tisíc osob[7], z nichž většina byla přemístěna na pracovní místa v Sibiři, zejména na uhelné doly a kolektivní farmy. Některé skupiny, označené jako „aktivní ukrajinští nacionalisté“, byly pod eskortou odeslány na těžkou práci v Omskou oblast. Mnoho deportovaných se pokusilo o útěk, ale většina byla zachycena, a někteří zemřeli během transportu.

Podle sovětských zpráv zemřelo v nákladních vagonech během cesty mnoho lidí, včetně žen, dětí a starších osob. Přesto byla operace „Západ“ považována za úspěšnou, neboť splnila své hlavní cíle — deportaci „nepřátel lidu“ a zajištění pracovní síly pro uhelný průmysl Sibiře.


Právní základ události

[ред. | ред. код]
Viktor Semjonovič Abakumov  

Operace deportace byla založena na nařízení ministra státní bezpečnosti SSSR V. Abakumova č. 00430 z 22. srpna 1947[8], které stanovilo vystěhování rodin odsouzených, zabitých, těch, kteří se nacházeli v ilegálním postavení, a také aktivních nacionalistů a banditů z území západních oblastí Ukrajiny. Kromě toho usnesení Rady ministrů SSSR ze 10. září 1947 „O vystěhování členů rodin členů OUN z západních oblastí Ukrajinské SSR“ přispělo k urychlení termínů realizace operace. V dokumentu bylo uvedeno, že vystěhování bude směřovat do oblastí jako Karagandská, Archangelská, Vologdská, Kemerovská, Kirovská, Molotovská, Sverdlovská, Tjumeňská, Čeljabinská a Čitinská. Podle tohoto usnesení byl hlavní cíl zajistit pracovní sílu pro uhelný průmysl SSSR z řad rodin podzemních bojovníků a členů UPA[9]. Operace, plánovaná a organizovaná MGB a MVD Ukrajinské SSR, měla probíhat s maximální tajností a termíny jejího provedení byly výrazně urychleny díky uvedenému usnesení.


Uctění památky obětem a deportovaným

[ред. | ред. код]

V roce 2019 bylo ve Lvově poprvé oficiálně uctěno 75. výročí začátku deportace Ukrajinců z Polska do sovětské Ukrajiny. Desítky lidí, kteří byli násilně vysídleni se svými rodiči z Lemkovščiny, Nadsaní, Cholmska a dalších oblastí, se shromáždily na shromáždění u pomníku Tarase Ševčenka, aby uctili oběti této tragédie[10]. Mladí lidé drželi v rukou lístky se jmény ukrajinských vesnic, odkud byli Ukrajinci deportováni: Sahryň, Pavlokoma, Bezkorovyči, Horajec, Berezka, Berest, Lisky. Veřejný činitel Volodymyr Sereda, který byl v březnu 1946[1] se svou rodinou vysídlen z Nadsaní na Ukrajinu, považuje za zásadní, aby bylo vysídlení autochtonních Ukrajinců z Polska politicky a právně uznáno jako deportace na základě etnické příslušnosti a aby byli tito lidé oficiálně označeni za deportované. Verchovna Rada Ukrajiny 22. prosince 2016 přijala usnesení č. 1807 o oslavách pamětních dat a výročí v roce 2017, podle kterého se 21. října 2017 uctil 70. výročí masové deportace obyvatel Západní Ukrajiny do Sibiře. „Tři Ivani. Příběhy Ukrajinců v Kazachstánu“ – dokumentární film, jehož hrdinové se stali oběťmi deportace. Vyprávějí své vlastní příběhy nuceného vystěhování, usazování a života v stepích Kazachstánu. Film se stal vítězem soutěže filmových projektů s vlasteneckým zaměřením, kterou organizovalo Ministerstvo kultury Ukrajiny v roce 2018.

Literatura

[ред. | ред. код]

Poznámky

[ред. | ред. код]
  1. а б в г ІНСТИТУТ УКРАЇНОЗНАВСТВА ІМ. І. КРИП’ЯКЕВИЧА НАН УКРАЇНИ ЦЕНТР ДОСЛІДЖЕНЬ ВИЗВОЛЬНОГО РУХУ, ЦЕНТР ДОСЛІДЖЕНЬ ВИЗВОЛЬНОГО РУХУ (2007). УКРАЇНСЬКИЙ ВИЗВОЛЬНИЙ РУХ (Українська) . Львів: Віддруковано в друкарні ПП «Добрий друк». с. 264. ISBN 966-8461-17-7.
  2. Шаповал, Юрій (2000). ОУН и УПА на территории Польши (Українська) . Київ: Інститут історії НАН України 2000. ISBN ISBN 966-02-1803-6. {{cite book}}: Перевірте значення |isbn=: недійсний символ (довідка)
  3. інститут національної пам'яті (25.02.2019). 1947 - початок операції «Запад» - масової депортації членів родин оунівців та повстанців до Сибіру та Казахстану (Українська) . Процитовано 25.02.2019.
  4. Бажан, Олег (2013). ОПЕРАЦІЯ «ЗАХІД»: ДО 75-РІЧЧЯ ДЕПОРТАЦІЇ НАСЕЛЕННЯ ЗАХІДНОЇ УКРАЇНИ У ВІДДАЛЕНІ РАЙОНИ СРСР (Українська) . Україна. с. 3—7.
  5. Бухало, Олексій (21 жовтня 2022). Операція «Захід»: Сьогодні 75-а річниця масового виселення українців до Сибіру (Українська) .
  6. а б Історичний документ. 1947.
  7. Котубей-Геруцька, Олеся (21 жовтня 2022). 75 річниця злочину радянської влади проти українців. Що таке операція "Захід" (Українська) .
  8. Файзулін, Ярослав (13 грудня 2010). Історичний аспект окупації Західних українських земель Нищення УГКЦ (Українська) .
  9. Національний музей-меморіал жертв окупаційних режимів «Тюрма на Лонцького». Радянська окупація 1944—1991 рр (Українська) .
  10. Штогрін, Ірина (08 вересня 2019). День пам’яті примусового виселення українців у 1944–1951 роках із Лемківщини, Надсяння, Холмщини (Українська) .